Kultura, sport a organizace

Všechno to začalo velmi nenápadně. Sešla se skupina nadšenců a domluvila se, že zkusí pro místní děti zahrát divadlo. Naším prvním představením byla pohádka „O Popelce trochu jinak."  Neměli jsme žádné zkušenosti, kostýmy ani kulisy. Ale do nácviku jsme  se  pustili s velkou chutí.  Učili  jsme se mluvit nahlas  a srozumitelně, netočit se zády k divákům, nezakrývat  svým tělem ostatní herce. Kostýmy jsme si vypůjčili v divadle, kulisy jsme vyrobili.

Velmi nás potěšilo, že naše první představení mělo u diváků úspěch. Přišli malí, ale i ti velcí a protože se všem moc líbilo, zahráli jsme ho ještě jednou.

Od našeho prvního divadla uplynulo již šest let a my jsme za tu dobu odehráli pět představení.  Po Popelce  to  byly „Rychlé šípy", potom  čtyři  krátké  pohádky s názvem  „Měla babka čtyři jabka"  a  vloni pohádka  „Čáry báby Cotkytle  aneb  Tři zlaté zuby děda Vševěda."   Snad  jsme se  za tu  dobu něco naučili.  Kostýmy  už  máme svoje  (šije paní režisérka),  kulisy  jsou  téměř profesionální  a také máme  každé představení nasvícené. Nejtěžší ale je vybrat scénář, který zaujme nejen děti, ale i dospělé. Smích diváků a naplněné hlediště nám prozrazuje, že naše volba je správná.

Posledním představením, které jsme odehráli, byla  veselá pohádka „Elixír a Halíbela", kterou zhlédli nejenom místní obyvatelé, ale i lidé z širokého okolí a žáci ze sousedních škol.

I když pro nás v našem věku není jednoduché zapamatovat si texty, při nácviku často zlobíme paní režisérku, chodíme pozdě  na zkoušky; přesto všechno hrajeme s chutí a rádi. Naší největší odměnou je to, že na představení chodí stále více diváků a až na malé výjimky slyšíme samá pochvalná hodnocení.

Za všechny e-mail od ředitele ZŠ Kobylí pana Vlastimila Jandy: „Tak se dostávám k poděkování za pěkné divadlo, bylo vidět, že se baví děti i herci. Moc pěkné."